Hum: Nejmenší město světa skrývá nečekané tajemství

Hum, nejmenší město na světě, se nachází na kopečku uprostřed istrijského krasu a má podle sčítání z roku 2021 jen asi padesát obyvatel ⁽¹⁾. Ačkoli se rozkládá na ploše jen několika tisíc metrů čtverečních, tento středověký klenot má všechny prvky pravého města – od městské brány a obranných hradeb po vlastní volby purkmistra. Navzdory své velikosti skrývá Hum bohatou historii, kulturní dědictví a jedno nečekané tajemství: humskou bisku, tradiční pálenku připravovanou z jmelí a léčivých bylin.

Mnohé návštěvníky překvapí, že takto malá osada má oficiální status města. Hum byl totiž historicky založen jako tvrz a po staletí si uchoval svou strukturu v rámci raně středověkých hradeb⁽¹⁾. Hlaholské dědictví, unikátní fresky a volba purkmistra na „leto dan“ každoročně potvrzují, že kulturní hodnota často převyšuje samotnou velikost. V následujících odstavcích se dočtete, proč si Hum vysloužil titul Nejmenší město v Evropě a proč by měl být součástí vaší cesty po Istrii.

Proč se Hum nazývá nejmenším městem na světě

Jak je Hum velký?

Fyzicky zaujímá Hum mimořádně malý prostor. Hradby obkružují oblast přibližně 100 metrů dlouhou a 35 metrů širokou⁽²⁾, což činí méně než 3,5 tisíce metrů čtverečních uvnitř hradeb. Západní část města tvoří zachované obranné zdi, zatímco na ostatních stranách jsou domy doslova vestavěné do hradeb⁽¹⁾. V tomto kamenném prostředí najdete jen dva dlážděné průchody, zhruba dvacet domů, městskou lodžii a zvonici z roku 1552⁽¹⁾.

Tato striktně vymezená hranice se udržuje už více než devět století – od 11. století nevznikla mimo hradby žádná nová stavba⁽²⁾. Proto mnozí považují Hum za městský stroj času, který vám v několika krocích umožní nahlédnout do vrstevnaté minulosti Istrie.

Co z něj dělá město, a ne vesnici?

Ve většině zemí se města definují velikostí a počtem obyvatel, ale v středověké Istrii se status města uděloval podle práv a infrastruktury⁽³⁾. Hum měl své městské hradby, bránu, zvonici, farní kostel a lodžii, a proto získal status města navzdory malému počtu obyvatel⁽²⁾. Tuto tradici administrativní samostatnosti si drží i dnes: každoročně v červnu se muži z farnosti sejdou v městské lodžii a volí purkmistra „na leto dan“ tak, že hlasy vyřezávají do dřevěné hůlky zvané raboš⁽⁵⁾. Tento zvyk, obnovený roku 1977, je považován za jednu z nejstarších demokratických tradic v Evropě a potvrzuje, že Hum není vesnice, ale město se svými institucemi.

Obyvatelstvo a srovnání rozlohy

Sčítání lidu z roku 2021 uvádí 52 obyvatel⁽¹⁾, což představuje výrazný nárůst oproti 17 obyvatelům v roce 2001 a 30 obyvatelům v roce 2011⁽⁴⁾. Demografická struktura je vyvážená: 13 obyvatel mladších 15 let, 24 v produktivním věku a 15 starších 65 let⁽⁴⁾. Hustota zalidnění činí asi 4 osoby na kilometr čtvereční – dramaticky méně než několik tisíc obyvatel na km² ve větších městech, jako je Záhřeb⁽³⁾. Taková čísla dělají z Humu téměř neuvěřitelnost, ale zároveň podtrhují jeho přitažlivost jako klidné a autentické destinace.

Procházka dějinami Humu

První zmínka 1102

Hum je poprvé zmiňován roku 1102 v donaci markraběte Ulricha II., kde je uveden jako „Hulm“⁽¹⁾. Jméno se pravděpodobně vyvinulo z italského slova colmo (vrchol) a během staletí se proměnilo v dnešní podobu. Toto rané zmínění činí z Humu jedno z nejstarších nepřetržitě obývaných měst v regionu.

Středověké pevnosti a architektura

Osídlení se vyvinulo kolem hradu z 11. století⁽¹⁾. V 11. a 12. století byly vybudovány masivní obranné hradby, které se dochovaly dodnes⁽¹⁾. Zvláštností Humu je, že domy jsou ze tří stran vestavěny do hradeb – praktické řešení, které obyvatele chránilo a šetřilo prostor⁽²⁾. Na západní straně stojí zdi samostatně a celý komplex je uspořádán podél dvou rovnoběžných ulic⁽¹⁾. Nad městem se vypíná 22metrová zvonice, vztyčená roku 1552⁽¹⁾, zatímco městská brána získala dnešní vzhled roku 1562⁽²⁾.

V nejvyšší části města, kde se kdysi nacházel hrad, dnes stojí farní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1802⁽¹⁾. Kostel má klasicistní průčelí a je bohatě zdoben stříbrnými a pozlacenými liturgickými předměty⁽²⁾. Na hřbitově mimo hradby se nachází románská kaple sv. Jeronýma (12. stol.) s jedinečnými freskami v byzantském stylu⁽¹⁾.

Role Franské říše a Benátek

Díky strategické poloze měnil Hum během staletí své vládce. Po Franské říši jej získali místní chorvatští šlechtici, poté jej převzali akvilejští patriarchové⁽¹⁾. Roku 1412 dobyly Hum Benátky a ponechaly si jej téměř čtyři století⁽¹⁾. V benátském období získává město dekorativní prvky charakteristické pro mletskou architekturu. Po pádu Benátské republiky v roce 1797 připadá Hum Rakousku a následně se stává součástí moderního Chorvatska.

Kulturní poklady skryté v Humu

Alej hlaholášů a její památky

Jednou z největších kulturních atrakcí je Alej hlaholášů – sedm kilometrů dlouhá silnice spojující Roč a Hum. Akademik Josip Bratulić navrhl tento „muzeum pod širým nebem“ a sochař Želimir Janeš realizoval 11 monumentálních památníků v letech 1977 až 1985⁽²⁾. Každý památník oslavuje hlaholici, nejstarší slovanské písmo, a zobrazuje významné osobnosti a události chorvatských dějin: Sloup čakavského sněmu, Stůl Cyrila a Metoděje, Vyhlídku Gregora Ninského a Bránu Humu jako závěrečný bod⁽³⁾. Procházka touto alejí nabízí jedinečnou kombinaci historie, umění a přírody.

Fresky sv. Jeronýma

Na hřbitově mimo hradby stojí románský kostel sv. Jeronýma z 12. století⁽¹⁾. V jeho interiéru se dochovaly vzácné fresky s motivy Poslední večeře, snímání z kříže a uložení Krista do hrobu⁽²⁾. Na stěnách je vyryto i asi 40 hlaholských grafitů, mezi nimi i slavný Humský grafit⁽¹⁾, což potvrzuje význam města jako centra raně chorvatské gramotnosti.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Barokní farní kostel z roku 1802⁽¹⁾ s pěti mramorovými oltáři uchovává cenné liturgické předměty a obraz italského malíře Baldessara d’Anny z roku 1600⁽²⁾. Kostel představuje spojení pozdně gotických, renesančních a barokních prvků, což z něj činí osobitou památku sakrální architektury.

Městská lodžie a každoroční volba purkmistra

Hum je známý zvláštní demokratickou tradicí. Každý rok na Den Humu, druhou sobotu v červnu, se obyvatelé scházejí před městskou lodžií, aby zvolili nového purkmistra⁽⁵⁾. Hlasuje se tak, že každý volič vyryje svůj hlas do dřevěné hůlky (raboš) a součet zářezů určí vítěze⁽⁵⁾. Tento zvyk, zdokumentovaný v archivech a obnovený roku 1977, je symbolem autonomie a soudržnosti komunity.

Lapidárium a hlaholské nápisy

Hum byl jedním z hlavních center hlaholské gramotnosti až do počátku 19. století. Lapidárium v centru města představuje tři kamenné nápisy s hlaholicí⁽²⁾. Kromě nich existuje ještě osm známých hlaholských nápisů na papíře, zvonech a kamenných deskách⁽¹⁾. Tyto památky svědčí o vysoké úrovni kultury a gramotnosti, kterou si toto malé město po staletí udržovalo.

Tajemství humské bisky

Co je biska a jak se připravuje?

Biska je tradiční istrijská rakije , která se připravuje z domácí komovice, bílého jmelí a čtyř druhů léčivých bylin ⁽²⁾. Mícháním ingrediencí a několikaměsíční macerací vzniká jantarová tekutina bohaté chuti. V Humu se recept střeží po generace a předává se ústně.

Keltský původ receptu

Podle tradice je recept na bisku starý asi 2 000 let a pochází od keltských druidů⁽²⁾. Keltové považovali bílé jmelí za posvátnou rostlinu a používali je v rituálech k přípravě nápojů dodávajících sílu, odvahu a zdraví⁽²⁾. Toto hluboké historické vlákno spojuje humské brandy s dávnými vírami a dodává jim zvláštní mystiku.

Léčivé vlastnosti a kulturní význam

Biska se kromě aperitivu používá i jako přírodní lék na arteriosklerózu a regulaci krevního tlaku⁽²⁾. Roku 2005 byl Hum prohlášen „Městem bisky“⁽²⁾, což potvrzuje význam této pálenky pro místní identitu. Původní recept uchoval farář Josip Vidal, známý bylinář, a tak se biska stala symbolem tradice a sounáležitosti.

Kde ochutnat autentickou bisku

Autentickou humskou bisku můžete ochutnat v restauraci Humska konoba, kde si návštěvníci mohou nalít pálenku z dřevěných sudů⁽²⁾. Každý říjen se v Humu koná Přehlídka istrijských pálenek, festival pálenky, na kterém se představují destiláty z celé Istrie. Návštěvníci mohou ochutnat bisku, medovinu, rudu, třezalku a mnoho dalších aromatizovaných pálenek⁽²⁾ a užít si zábavné setkání na náměstí⁽⁶⁾.

Závěr

Hum i přes skromné rozměry nabízí mimořádně bohatý zážitek. Nejmenší město na světě není jen turistická kuriozita, ale živé svědectví chorvatské historie a tradic. Středověké hradby, hlaholské nápisy, volba purkmistra a legenda o bisce vytvářejí atmosféru, která okouzlí každého návštěvníka. Milovníci historie budou nadšeni dobře zachovanou architekturou a památkami, zatímco gurmáni mohou objevovat chutě Istrie díky bisce, maneště a fužím.

Chcete-li zažít autentickou Istrii a projít se uličkami, v nichž se zastavil čas, je Hum ideální destinací. Vyhraďte si čas na návštěvu Aleje hlaholášů, ochutnávku humské bisky a účast na jedinečných tradicích. Najděte ubytování v Humu nebo okolí a ponořte se do nejtiššího příběhu, jaký může Chorvatsko vyprávět. Tento skrytý klenot dokazuje, že velikost není rozhodující pro velikost prožitku.

Reference

• 1. Istrapedia – Hum

• 2. Expat In Croatia – Hum, Chorvatsko: Nejmenší město na světě

• 3. Eurotours Villas – Je pravda, že Hum, Istrie je nejmenším městem na světě?

• 4. Wikipedie – Hum, Istrijská župa

• 5. Kulturistra – Den Humu – Volba purkmistra na „leto dan“

• 6. Taste of Croatia – Hum: Festival domácí pálenky